Poslední zářijový týden jsem se vypravila se svými šesťáky ze sportovní třídy, paní učitelkou Maradovou a partou pomocníků z 9.A na již tradiční adaptační kurz do dětského tábora v Čekyni u Přerova. Počasí nám přálo a už od rána naši cestu provázelo slunce a modrá obloha. Kvůli rozestavěné dálnici jsme museli část cesty absolvovat autobusem. Z Vinar nás lesní a polní cesta zavedla nejprve k soše mamuta, poté jsme prošli Čekyní do areálu tábora.

Po rychlém ubytování následoval první úkol dne, výroba třídních triček. Do práce jsme se tak zabrali, že jsme málem propásli oběd. Děti, které už byly s prací hotovy, nelenily a pustily se do fotbalového zápasu pod vedením našich zdatných pomocníků. Další program byl zaměřen na sportovní dovednosti dětí. Na zahřátí si ve dvojicích vyzkoušeli velice důmyslnou “ringocestu”, která měla prověřit jejich schopnost domluvit se a spolupracovat. Následoval turnaj v streetballu a v ringu. Jako správní sportovci hráli opravdu se zápalem a obzvlášť streetball získal velkou oblibu. Do večeře jsme ještě stihli první kolo dalších her - petanque, mölkky a diskgolf. Pokračovali jsme v nich i po jídle a kupodivu se nejlépe dařilo těm, kteří tyto technicky náročné hry hráli po tmě a při osvětlení svítilnami.

Před večerním programem čekal na žáky asi nejtěžší úkol dne, povlečení postelí. Půlhodinový souboj s prostěradly a povlaky byl korunován úspěchem a mohlo se jít trsat na diskotéku. Tu nám připravil sám pan ředitel, a tak jsme měli záruku prvotřídní zábavy. Na závěr dne byla ještě připravena noční hra. Žáci měli za úkol v časovém limitu najít v lese různá stanoviště a plnit na nich jednoduché úkoly. Nikdo v lese nezabloudil, všichni se v pořádku vrátili do svých chatek. A byl čas jít spát.

Druhý den nám dobrá snídaně dodala energii potřebnou na balení, úklid, ale i nové výzvy. Hned při první si děti vyzkoušely, jak je nepříjemné zdolávat překážky se zavázanýma očima. Při druhé si rozproudily krev v těle jednoduchým orientačním závodem. Na závěr kurzu už nás čekal jen řízek a cesta autobusem do Přerova.

Adaptační kurz se povedl a věřím, že se všem líbil. Poděkování patří paní učitelce Vendule Maradové za organizaci sportovních aktivit, panu řediteli Michalu Pospíšilovi za večerní program a všem deváťákům-pomocníkům, kteří bez řečí plnili naše přání a příkazy.