Už když si čtete název článku, říkáte si, co je to ten UAK? Odpověď je zcela prostá. Je to zkratka ve které se skrývají názvy jednotlivých týmů : „U"čitelé, „A"bsolventi školy, „K"roužek volejbalu. Budou to dnes už tři roky, co mě žáci 8. a 9. tříd požádali, jestli by si učitelé naší školy s nimi nezahráli volejbalové utkání. Na tuto otázku neexistuje v mém slovníku jiná odpověď než „Ano."

I letos jsme navázali na tuto tradici a uspořádali již třetí ročník tohoto volejbalového klání. Vzhledem k tomu, že na naší škole funguje (a funguje velmi dobře) i kroužek volejbalu, tak jsem oslovil jeho hráče, aby i oni sestavili svůj tým.

V žádném případě nešlo o výsledek, ale o to, aby se lidé, kteří se věnují stejnému sportu, pobavili na jednom hřišti. Volejbal je totiž jeden z mála sportů, který mohou provozovat chlapci i dívky současně. Na rozdíl od ostatních sportů jsou na hřišti nerozlučnými partnery a jejich důležitost je naprosto stejná.

Měl jsem možnost pískat utkání mezi současnými žáky a těmi bývalými a opět jsem se ujistil v jedné věci. Psychika ovlivňuje více jak polovinu našeho výkonu. Žáci naší školy se totiž nahecovali a hlavně psychickou silou udolali mnohem silnějšího soupeře. Nesmím ovšem zapomenout na fakt, že hráli velmi dobře.

Diváckou kulisu tvořili žáci naší školy. Někteří se dívali se zájmem, jiní znuděně sledovali, co že se to na tom hřišti děje. Překvapením asi ani nebude, že se mě někteří po zápase ptali, jak to vlastně dopadlo. Ale kdyby se mezi všemi těmi diváky našel třeba jen jeden, kterého tento sport zaujal a chtěl by se mu v budoucnu věnovat, tak tohle všechno mělo smysl.

Co říct závěrem ? Vyhráli jsme. Ale mám takový pocit, že to příští rok bude zase o trochu složitější.

Přikládám fotky .

S pozdravem Michal Pospíšil, vášnivý volejbalista