Tak jsme se s Vendulou takhle při pátku lehce nudili a řekli jsme si, že přece nebudeme odpočívat po náročném týdnu ve škole a raději vyrazíme s téměř 40 žáky naší školy vstříc nějakému tomu dobrodružství.  

To začalo hned s Českými drahami a především pak s příjemnými cestujícími, kteří byli velmi rádi, že nás vidí a musí nám uvolnit naše místečko. Nic, co by nás rozhodilo. Vlak drncá, každý kecá a kdo nekecá má pusu zakecanou od svačiny. Za tmy vyrážíme pěškobusem do penzionu a užíváme si přijemné zimy a hlavně sněhu. Děti se chovají, jako by pocházely z Afriky a viděly sníh poprvé v životě. Těžko je oddělujeme od koulových radovánek. Na večeři guláš, ke spánku pak vlastnoručně povlečená postel. Co víc si přát.

V sobotu startujeme brzy z rána, čeká nás nějaký ten kiláček ve sněhu. Statečně se rveme s nástrahami počasí a z výškového táboru pod skálou je to už jen kousek na vrchol. A je to. I přes hustou mlhu víme, co bychom viděli, kdyby nebyla. Nádhera.

Po obědě sedáme na boby, lopaty a mušle a řežeme zatáčky jak motorovka. Z kopce dolů a pak ostře doleva. Fičák jak v kabrioletu bez předního skla. Už jen zbývá se trochu bát u stezky odvahy a zapařit na diskošce v penzinovém podzemí. Musíme větrat, pařba je solidní. Brejkdens hadra, jsme spocení až na ponožce.

V neděli zbývá dohrát ještě nějaké aktivitky a provětrat podruhé sněžné skůtry. No a cesta zpět je velmi podobná celému našemu pobytu v Pekařově – dobrodružná.

Moc děkujeme za organizaci a společnost Radkovi a Katce Ministrovým a Michalovi – velkýmu šefovi na chatě. Nesmím zapomenout ani na milé setkání s Lenkou Langrovou a Radkem, kteří se za námi přijeli podívat a pomohli nám krotit divou zvěř.

Foto se Ti otevře v novém okně, pokud klikneš zde.

Vendula a Michal, poskytovatelé zážitků, s.r.o