Středa 13. června 2012, stadion Slavie Praha, lehkoatletický svátek docela malých dětí - žáků prvního stupně základních škol. Žáci naší školy po úspěšném vystoupení na krajském kole v Šumperku (3. místo) jsou u toho. Předesílám - úžasná soutěž s velice zajímavými pravidly. Každý ročník kromě prváčků reprezentuje jedna dívka a jeden chlapec z každé školy. Tentokrát se sjelo 42 škol z celé republiky. Každé dítě běhá hladký sprint na 60 m. Kromě toho podle stáří má ještě jednu technickou disciplínu.

Druháci skok do dálky z místa, třeťáci soupažný hod 1 kg těžkým plným míčem, čtvrté třídy hází do dálky kriketovým míčkem a páťáci skáčí klasický skok daleký. Všechno uzavírá štafetový běh na 4x60 m, do kterého si každá škola postaví čtyři nejrychlejší. V každé disciplíně je vždycky někdo první a někdo 42. Jednotlivá umístění se sčítají. Vyhrává přirozeně ta škola, která dosáhne nejmenšího celkového součtu za dosažená umístění.. Všechno se odehrává v úžasné atmosféře. Ti co přijedou poprvé, trnou hrůzou, že se jim dítě nejen ztratí, ale skoro si nedovedou představit, že bude v pravý čas na správném místě. Uklidnění přichází velmi brzy. Soutěž totiž organizují a řídí skuteční profesionálové. Všechno má naprosto hladký průběh a my, přihlížející doprovod, se můžeme věnovat skutečně pozoruhodným událostem.

Zabrouzdáte-li na www.kinderasport.cz , bez potíží dohledáte všechny výsledky. Asi Vám neunikne, že úplně nejlepším druhákem je přerovský Filip Uriča, který tři týdny před Kinderiádou patřil k nejlepším hráčům na krajském finále fotbalového McDonald's Cupu. Také si snadno zjistíte, že škola U Tenisu skončila v celorepublikovém pořadí na 19. místě. Některé zážitky ovšem lze zavnímat jen naživo, prostě se musí prožít. Viděl jsem chlapce, který v možná nejrychlejším rozběhu na 60 m padal snad 10 kroků. Evidentně byl přemotivovaný, opravdu dlouho vyvíjel obrovskou snahu ustát nebezpečný předklon. Když upadl, chybělo mu do cíle a myslím, že i k medaili, snad 3 metry. Plakat se chtělo nejen jemu.

Podobnou příhodu zažily děti z Rakovníka, které byly rozhodně nejlepší štafetou dne. Vedly s obrovským náskokem a dvě děvčata nedokázala zvládnout poslední předávku.

Atletiku, zejména tu televizní, sleduji pravidelně a se zájmem. To, co jsem zažil v Praze mě ale oslovilo způsobem dosud nepoznaným. Prožitkové nárazy na psychiku se ze závodníků (čků) přenesly snad na každého. Kinderiáda má ještě jedno nezvyklé pravidlo. Žádná škola se nemůže zúčastnit celostátního finále dva roky po sobě. Jistě racionální způsob, jak umožnit podobné zážitky co největšímu počtu dětí. Pro nás (a nepochybuji i pro ostatní) výzva, čemu se věnovat a co trénovat, abychom tam za dva roky byli znovu.

Společenský střípek nakonec: Stejně jako celá společnost i školství prožívá krušné chvíle. S těžkým srdcem jsem přijímal rozhodnutí, že se díky nedostatku prostředků nezúčastníme. Tatínek, který mé rozhodnutí zvrátil, pobyt i cestu do Prahy zaplatil, nechce být jmenován. Osobně jsem mu poděkoval, toto je dík veřejný a samozřejmě poděkování od dětí.

Petr Vojáček, pedagogický doprovod

P.S. Jistě si rádi prohlédnete více než 40 fotek z tohoto atletického svátku -  zde je máte