Máme pátek 21.12. a všem dětem a učitelům začínají zasloužené Vánoční prázdniny. Všichni jsme již značně unaveni a těšíme se až si odpočineme a posuneme ručičku na analogické váze zase kousek doprava. Už totiž zase slyším, jak na mě volá cukroví. „Michale, vem si mě, ochutnej."

Ale to by byl obrovský omyl myslet si, že se s kalendářním rokem nerozloučíme v trochu větším stylu, zvlášť když nám staří Mayové dali tu možnost. Trvalo nám to asi jen 6 dalších hodin a skupinka 20 našich žáku se spacáky a vánočními dárky opět rozsvítila zářivky naší promrzlé tělocvičny. Myslíte, že nám byla zima ? Ani náhodou. V rytmu standartních a latinsko-amerických tanců jsme bezpečně udržovali provozní teplotu nás i tělocvičny.

Všechny naše taneční kreace jsme si pěkně zaznamenali na videokameru, abychom se pak mohli společně podívat, kolik jsme toho za tak krátkou dobu dokázali. Kromě toho nás jistí jedinci také velmi dobře pobavili, že jsme se smáli tak, až jsme se za břicha popadali. Viktore ? Maruško ?

Taneční noc, ale ještě ani zdaleka nekončila. Nejprve jsme si vyzkoušeli, jak moc dobře dokážeme odhadnout jeden druhého(Alča Koplíková nás všechny rozdrtila) a pak jsme si každý rozbalili jeden velmi užitečný a praktický dárek. Ještě teď mě hřejí rukavice, které jsem dostal od Ježíška. A než jsme definitivně zalehli do spacáků, zopakovali jsme si trochu té fyziky. Musím uznat, že tvorba lidských molekul po tmě nám šla velmi dobře.

Co říci závěrem. Jeden z tatínků přišel večer zkontrolovat svou dceru a než odešel, tak mi musel přece jen něco říct. „Pane učiteli. Já Vás obdivuji, že tady s těma puberťákama můžete vydržet." Co bych na to asi tak řekl. „To víte, že můžu. A díky těmto našim svkělým mladým lidem jsem se i velmi dobře bavil."

Přijel, viděl, tancoval, spal.

Michal Pospíšil, kroužek tanečních.

P.S. Jsem sardel, jsem sardel, jsem sardel.